neděle 15. července 2018

PHOTO WEEK | 1



  Ahoj! Už je to chvíle (hoodně dlouhá) co jsem se ozvala. Proto jsem se rozhodla vytvořit něco jako 'novou rubriku' (bloggerský jazyk haha), ve které Vám budu ukazovat můj úžasně zábavný, někdy smutný, bizarní, či stresující týden. Doufám, že mě to donutí nějaké té discipléně tady na blogu a snad i častější články, protože jsem zjistila, že můj roční průměr jsou 3 články/rok a chci to změnit!

 Určitě mi dejte vědět, jestli je to dobrý (dobře ukradený) nápad, nebo ne!
Díík <3

  Tento týden byl náročný, protože jsme se s Milým (na moji iniciativu) rozhodli přejít Vysoké Tatry ze západu na východ. Na nějakém trekovacím webu jsme našli trasu a už to bylo!

PONDĚLÍ 

Dnes nás čekala jednodušší trasa z Podbánského na Štrbské pleso. Nebylo to nikterak těžké, ačkoliv když jsme narazili na zelenou pláň začali jsme pochybovat o tatranské magistrále, jakožto hlavním chodníku, který nás provede celou délkou Tater. Pěšinu jsme zvládli projít i bez mačety a na Štrbském na nás za odměnu čekal nádherný západ Slunce.


magistrála at its best

Štrbské pleso

ÚTERÝ

Ostrva. Obávaný kopec tyčící se nad Popradským plesem s bezpočtem serpentin vedoucích nahoru. Při výstupu nás spálilo Slunce a po něm nás doprovázel déšť až na Sliezsky dom, tedy dnešní cílovou stanici. 


Popradské pleso

STŘEDA

Říká se, že třetí den je krizový a nejspíš na tom něco bude. Dnešní trasu totiž plánoval můj milý a není proto divu, že jsme nastoupali asi 1 500 metrů, prošli Tatry na skrz a nakonec skončili durch mokří na úplně jiné chatě, než jsme původně plánovali. 
Naše trasa vedla ze Sliezského domu na Téryho chatu přes Polský hrebeň, Prielom a Priečne sedlo, které nás nakonec zradilo a kvůli dešti jsme si ho slézt netroufli, otočili se na podpatku a štrádovali si to na Zbojničku, kde nás ubytovali v teple a u krbu jsme si mohli vysušit věci, které byly naprosto promočené, protože po cestě dolů nás chytl obrovský slejvák a bílá tma. Juch, to je prostě štěstí!

sedlo Prielom
Zamrznutý kotol

výhled na Zbojnickou chatu z Prielomu

ČTVRTEK

Dnes jsme poslušně šli po magistrále spolu se spoooustou turistů a mně se zastesklo po průsmycích bez lidí, chůzi v potůčku a klouzání po obrovských šutrech, ale to všechno se změnilo na trase ze Skalnatého plesa na Brnčalku, která byla naším posledním noclehem. Znova nás hory odměnily nádhernými skalnatými výhledy a výhledy na Belianske Tatry, které nás měly čekat zítra. Po cestě jsme potkali dva sympatické němce-seniory, kteří tuto trasu chodí každoročně už snad celý život a ještě víc nás navnadili na poslední průsmyk a cikcak cestu dolů.


průsmyk Velké Svišťovky

výhled na Chatu pri Zelenom plese


PÁTEK

Jsme ostudy! Protože jsme měli v plánu strávit víkend v zámeckém resortu Gino Park Palace a museli jsme stihnout vlak do Považské Bystrice, nemohli jsme si dovolit meškat a proto jsme místo do Ždiaru šli z Brnčalky do Bielej Vody, odkud nás autobus odvezl přímo do Popradu. Ale pro nás to až tak zlé rozhodnutí nebylo. Znamenalo to totiž moct si uvařit pirohy u mého dědečka a taky se umýt ve vlastní sprše a to se vyplatí!



S láskou, T.


neděle 3. září 2017

VIVA ITALIA






  Tyjo! Ne vždycky si připadám, že mé chování equals mému věku. Spíš nikdy, než někdy. A teď jsem se měla na pár okamžiků stát dospělou a zodpovědnou. Jeli jsme s mým mužem do Itálie! 
 Celé mi to ještě teď připadá jako malý zázrak, protože když mi čtvrt roku zpátky oznámil, že by chtěl do Itálie zdálo se mi to víc jako přání, než plán. Možná i proto, že v červnu, kdy měl zkouškové nebyl čas na plánování a potom už mi to přišlo příliš pozdě na nějaký větší trip. Opak byl pravdou!
 Po několika výměnách názorů, použití slabých donucovacích prostředků jsme na to fakt sedli. Teda abych byla přesná on si sedl a já jsem se koukala.
  Prvotní plán byl jednoduchý prozkoumat kousek Lombardie, Piemontu, nebo okolí Janova. Nakonec jsme viděli kousek Lombardie, Piemontu, Lazia i Kampánie!!! V konečném důsledku jsme se totiž vydali do Neapole, Říma, Milána a Turína
  Měli jsme plán. Vše vypadalo sladce a už zbývalo jediné. Přesvědčit mé rodiče. A tady přichází ta zázračná část, protože po předložení plánu jediné, co maminka chtěla bylo, abysme se vrátili o den dřív kvůli rodinné dovolené a tatínka obměkčil ham&eggs a káva z džezvy. (haló? snědl někdo moje rodiče, tohle nemůže být tak snadné!)
  Sbalili jsme si batůžky a nasedli na vlak do Prahy. Doopravdy se to dělo. My jsme jeli do Itálie na celých 9 dní! 


  PRVNÍ ZASTÁVKOU byla Neapol, která v našem žebříčku skončila na 2. místě. 
  Na první pohled to bylo docela zvláštní a nepořádné město. Místo metra tady funguje podzemní vlak, který jezdí jednou za 20-30 minut. Prostě sranda! Muset uskakovat skutrům na každém kroku mi nedělalo dobře stejně, jako ta velká spousta schodů, které jsme museli zdolat při cestě na ubytování, protože jsme si vybrali pokojíček s dokonalým balkonem a výhledem na celé město, ale to všechno bylo překonáno skvělým pocitem nadcházejícího dobrodružství. 
 Později jsme pochopili, že víc italskou Itálii už nezažijeme, stejně tak, jako že lepší pizzu už jíst nebudeme. 
  Do propletených uliček s visícím prádlem, zapadlých krámků, trhů s ovocem a rybami se nedalo nezamilovat. 
  Ani nevím jak se nám to podařilo, ale ještě v den příletu po 3 hodinách spánku jsme prochodili většinu centra. Snad to bylo i tou představou spousty schodů do našeho pokojíčku.
  V podstatě jsme viděli vše, protože všechny památky i centrum byly hezky dostupné pěšky a metrem. 
  Viděli jsme Castel dell’Ovo, Castel Sant’Elmo, uličky, muzea, kavárničky a úžasný noční život za doprovodu fotbalu a skvělé pizzy!
  Mimo jiné se nám podařil skvělý deal koupí Campania arte card, která nás jako studenty stála 25€ a v ceně jsme měli MHD a spoustu památek včetné Pompejí (!!!), které jsou zkratka must seen. 
  Díky už zmíněné artecard jsme se také dostali do Museo Madre, což je muzeum moderního umění přirovnatelné například pražskému DOXu (menší a samozřejmě bez vzducholodě).
  Neapol zkrátka byla optimálním začátkem našeho tripu.















  DALŠÍ ZASTÁVKOU byl Řím. Cesta trvala 2,5 hodiny a v klimatizovaném pohodlném autobuse jsme dali chvíli pokoj našim už v tu chvíli bolavým nohám. 
  K našemu nemilému zjištění bylo v Římě HORKO JAKO V PECI, nicméně to vyvažovala klimatizace v našem útulném pokojíčku s dalším krásným výhledem. 
  Řím jsme tedy poznávali spíše v odpoledních hodinách, ale ničemu to neuškodilo. Viděli jsme vše. 
 Také se nám tady podařil docela dobrý deal ačkoliv jsme kvůli horku nemohli využít všechny dostupné benefity. Byl to Roma pass 72h, který stál asi 40€ a v podstatě to bylo stejné jako artecard v Neapoli. V ceně byla MHD (tedy opravdické metro) a spoousta památek! Pro nás by asi bylo lepčí, kdyby jsme si koupili 3-denní MHS kartu a jednorázové vstupné, protože se nám kvůli horku dopoledne nechtělo dál, než do obchodu a kavárny. 
  Nejvíc mě mrzí, že když jsme se byli podívat do Vatikánu papež nejukal na Měsíček. Starý pán nejspíše o půl dvanácte už spinkal, narozdíl od nás. 
  Ale i v Římě jsme prochodili celé centrum a alespoň z dálky viděli všechny krásné a obrovské památky. Koloseum, Kapitol, Forum Romanum, Foro di Cesare. A hlavně jsme konečně ochutnali pravé, italské GELATO!
  Římská pizza nás nezaujala tolik, jako neapolská (což je vlastně logické), takže jsme tu ochutnali naše první těstoviny na balkoně restaurace s výhledem na Altare della Patria, kde se odrážely barvy zapadajícího Slunce.
  K večeru jsme zavítali i k fontáně di Trevi, kde jsme se zhrozili pohledem na desítky lidí, kteří byli k fontáně otočeni zády a místo užívání si okamžiku a obdivování fontány se fotili. Byl to dost smutný pohled. 















  Je potřeba dodat, že římská pouliční kultura se skláda výhradně ze sprejerů, kteří z nějakého důvodu mají na každém svému obrazu obrovský měsíc, vedle obrovského kolosea a pokud sedí třeba tři vedle sebe, snaží se jeden druhého přehlušit nějakou taneční, nebo hiphopovou hudbou anebo asijským technem.






  VE MĚSTĚ módy jsme strávili pouze dva dny, ale i tak jsme si užili například zápas INTERu s Fiorentinou, náměstí před Dómem bez lidí, otevíračku nové restaurace a také Castelo Sforzesco.
 Prvního půl dne jsme zažili ještě prázdný Milán, protože jsme z Říma cestovali přes noc takže to, že jsem byla v teplákách a cestovní košili mi vůbec nevadilo, protože to nikdo neviděl. 

  Taky jsme měli nejmilejší hostitelku, krásný útulný pokojíček a SNÍDANI, která spočívala v naplněné ledničce a dalších dvou skřínkách, kde byla spousta jídla, které jsme si mohli dát kdykoliv a vzhledem k nízkému rozpočtu jsme to opravdu uvítali. 











  PŘED NÁMI byla poslední zastávka, malebný Turín. Náš autobus jsme skoro nestihli a nebýt dobré duše pána, který nás svezl kousek autem, asi bysme se tam nedostali. Nutno dodat, že to byla moje vina, protože jsem do MHD aplikace zadala ulici, která ale byla strašně dlouhá a naše tramvaj zastavila asi 3km od zastávky autobusu (dobrá práce Terez!). 
  Turínu patří 1. místo na našem seznamu, protože tolik památek, kaváren (praží se zde lavazza), dobrých restaurací a zajímavých míst jsme neviděli snad ani v Římě. 
   Turín je město plné obchodů se spodním prádlem, krásných psů a velice milých lidí. Každý se snažil nám poradit, ač například neuměl anglicky. 
  Špatné bylo, že zrovna v úterý byla všechna muzea zavřená, takže jsme mohli obdivovat maximálně jejich budovy. Anebo staršího pána s reprákem na zádech, který na ulici vedl lekci zumby pro seniory. Prostě idylka.
  Dokonce jsme našli i hipsterské divadlo s malou kavárnou a žongléry!










 Tipy a čísla:
    Ubytování, letenky a jízdenky na autobus nás stáli asi 7 500 Kč.
      • Ubytovávali jsme se přes airbnb. Rozhodně zajímavou alternativou by byl také couchsurfing, ale na ten jsme zatím neměli dost odvahy. 
    • Letěli jsme z wizzairem, což jsou růžová (!!!) lowcostová letadla. Dost nám pomohly flightics.com, díky kterému jsme našli poměrně levné letenky, takže cesta tam a zpět nás nevyšla tak draho (ačkoliv podmínkou bylo sbalit se do docela malých batůžků -> challenge accepted) a zaletsi.cz. Na eurotripy a levné letenky či tipy se vyplatí sledovat cestujlevne.cz.
    • Jízdenky jsme hledali na checkmybus.com a jezdili jsme pouze s flixbusem (taky proto, že s ním máme zkušenosti a má opravdu dobré ceny).


  Co se týká ceny za jídlo, kávičky, artecard, romapass, MHD v Miláně a Turíně a lístky na fotbal, ta se pohybuje kolem 5 000 Kč, ale je potřeba dodat, že se ROZHDONĚ dalo jíst levněji, vzhledem k neúplnému využití romapass jsme mohli ušetřit asi 250 Kč a taky ne všichni by šli na fotbal, což je minus asi 1 000 Kč. 
  Věřím, že pokud byste si dali tu práci, byli ještě méně nároční na ubytování, nebo stravování a pili kávu maximálně za euro, vešli byste se za 9 dní i pod 10 tis. Kč úplně se vším všudy (vstupy, MHD, památky, jídlo, kávičky).


  Pokud byste fakt moc chtěli někam vyjet, přesvědčte sami sebe a JEĎTE! Já už si v hlavě plánují dlaší výlety a další cesty, protože není nic lepšího, než cestování.
  Pokud si myslíte, že nemáte peníze, odvahu, nebo prostě nevíte co a jak zkuste trochu googlit (low cost cestování je v dnešní době opravdu možné) anebo si kupte knížku Travel Bible, kde je spousta tipů, nápadů, nebo doporučení a kdoví, třeba se nakonec rozhodnete pro cestu kolem světa!

Přeji krásné chvíle, s láskou, T.