pondělí 3. srpna 2015

LEUKEMIC SURVIVOR

  
  DNES JSEM se rozhodla s Vámi sdílet můj životní příběh. Teda prozatimní životní příběh, aby jste si mohli udělat obrázek o tom, kdo jsem.

  NARODILA JSEM  se 15.9.1999, takže pro ty, kterým nejdem matika, za měsíc mi bude 16. A myslím, že jsem dost stará, protože už jsem toho stihla zažít celkem dost.

  Největším zářezem na mé časové ose bylo úterý 11.9.2012. Jo, ten den mi oznámili, že nejsem tak úplně zdravý člověk a že mám tak trochu rakovinu. Leukémii. Akutní, lymfoblastickou. Úpřímně, většina lidí si myslí, jak to musí být těžké a ono je, ale to, že leukémie je rakovina mi došlo asitak před rokem, kdy už mi dorůstaly vlasy. V mém příběhu není podstatná ta část, že jsem měla rakovinu, výléčila jsem se a přežila jsem, protože to se ode mě očekávalo. Podstatné je to, kolik jsem se toho naučila, podstatné je to, že jsem prožila své malé znovuzrození a teď se umím na lidi a na svět dívat jinak.
  
  NECHCI TADY do podrobna popisovat vše co se mi dělo, to si můžem někdy sednout na kafe a tak 5 hodin o tom mluvit. Chci tady sdílet to, že nebýt skvělých lidí ve FNOL, nebýt mojí rodiny, teda hlavně mojí maminky, nebýt toho, že jsem stále věřila, že i ta nejhorší zkušenost se nakonec může obrátit ve prospěšnou, nebýt tohohle všeho, tady teď nepíšu tenhle článek. Protože nebýt ALL, určitě si nevážím života, nemám tak krásný vlasy (jako beze srandy, moje vlasy jsou teď fakt libový) a rozhodně nejsem tak silná.
  KDYŽ ŘEKNU, že jsem se změnila, kamarádka mi řekne, my všichni jsme se změnili, dospěli jsme. Ale já vím, že to tak není. Moje hlava totiž přemýšlí naprosto rozdílně. Moje hlava nepřemýšlí na tím, kde bude párty a kde se budu moct opít, moje hlava přemýšlí nad tím, jak se asi mají děti ve FNOL. Jak se má moje milovaná Hanička?
  
  JE TOTIŽ na čase se zamyslet. Nechci Vám tady cpát šrouby do hlavy o tom, že nevíte jaký má život cenu, když jste neměli rakovinu. Dějí se horší věci. Ale chci Vám nabídnout můj pohled na situaci, protože ne každý může být survivor jako já. Ne každý si uvědomuje, že si má vážit toho co má a nemá žádat víc.  

  ZKUSTE POPŘEMÝŠLET nad tím, co jsi za uplynulý měsíc prázdnin dělal a zda-li to stálo za to. Protože tam někde v nemocnici leží děti, nebo i dospělý, kteří nemůžou jít ven, na bazén kamkoliv.
Tak co? Víte? Doufám, že Vy, kdo tohle čtete a zvládli jste to až sem okamžitě odložíte zařízení, na kterém si to čtete, půjdete ven a budete si užívat toho, že můžete, protože mi věřte, nemoct jít nikam ven je fakt na hovno.

S láskou, T.

6 komentářů:

  1. Wau, dost pěkně jsi to napsala

    OdpovědětVymazat
  2. Krasne sepsano! Vypada to, ze jsi silny a statecny clovek ;)

    OdpovědětVymazat
  3. ahoj Tess, mám sestřenku Elišku má taky rakovinu a byla taky ve FNOL na oddělení 21b a proto se tě ptám jestli jí neznáš když tak jí uvidíš na táboře s Šancí olomouc... jestli tam teda jedeš jinak moc krásně to máš napsané moc tě obdivuju tak zatím ahoj!! <3

    OdpovědětVymazat