čtvrtek 18. února 2016

O dívce, které se bála překonávat překážky | zamyšlení



'strach zabíjí mysl'
Frank Herbert, Duna

...Byla chytrá, pracovitá, vytrvalá a krásná. Měla všechny atributy dokonalé dívky. Byl tady ale jeden problém. Ještě to o sobě nevěděla. Byla uzavřená do sebe, svých knih, sportu. Nevšímala si ostatních a nezajímalo ji co si o ní myslí. Proto se pro ostatní stala namyšlenou dívkou, která chodí po chodbách ve škole s nosem nahoru. A možná i proto, se s ní moc lidí nechtělo bavit.  

 Každý den se vracela domů smutná. Něco ji scházelo. Přátelé a láska. Nedá se říct, že by se ji doma dostávalo málo. Ona ale věděla, že někoho potřebuje. Denně se tím trápila. 


Přátelé.
Tak důležité bytosti v našich životech. Všichni je potřebujeme. Alespoň jednu, nebo jednoho. Nezáleží na tom, zda-li je to náš přítel, nebo přítelkyně. Manžel, nebo manželka. Spolužáci. Může to být kdokoliv.
Přítel nemusí být jen někdo s kým si rozumíme. Nemusí to být někdo, s kým se bavíme každý den. Je to někdo, s kým i když se bavíme jednou ročně, ale stejně si máme co říct.


...jednou za touto dívkou přišla jedna z jejich spolužaček. Otevřela jí oči. Připomněla ji, že je vyjímečná. Že toho zvládla hodně a že i ona si zaslouží být milována.
A ona to poznala. Poznala v ní kamarádku. Pravou. Tak dlouho se ji skrývala. Proč?


Když se díváme večer na oblohu ne vždy vidíme hvězdy, ne vždy vidíme Měsíc. Ale stejně víme, že tam jsou. S přáteli je to stejné. Jsou tady, i když je třeba nevidíme.

...tato dívka si to uvědomila. Uvědomila si, že důvodem, proč tak dlouho nemohla najít kamarády byl, že se bála. Bála se překonávat komunikační bariéru. Bála se někoho oslovit. Bála se odmítnutí. Tento strach ji nedovolil hledat. Hledat svoji spřízněnou duši. Blázna podobného, jakým byla ona sama. 
Ptala se sama sebe, jak mohla být tak slepá. 

Nepřekonávala překážky, obcházela je. A proto, jí trvalo tak dlouho všimnou si, že je jednodušší překážku přeskočit, než ji obejít. 


Je důležité naučit se překážky překonávat. Nejen na trati. Ale i v životě. Pomůže nám to. Ve všem a vždy.

...tato dívka se to naučila a už nikdy se nemusela bát, že si nebude mít s kým popovídat, už nechodila domů se smutkem. Naučila se vážit si sama sebe a svých schopností. A to vše díky kamarádům. 

Nezapomínejme na ně. Jednou to mohou být jediní lidé, kteří s nám zůstanou i v těžkých chvílích.
Přátelství je nejkrásnější vztah ze všech. Často totiž vydrží déle, než kterýkoliv vztah.

Jsem za své přátele neskutečně vděčná a opravdu nevím, co bych bez nich dělala. Není jich moc, ale jsou opravdoví.


'per aspera ad astra'










Žádné komentáře:

Okomentovat