neděle 15. července 2018

TATRANSKÝ WEEK



  Ahoj! Už je to chvíle (hoodně dlouhá) co jsem se ozvala. Proto jsem se rozhodla vytvořit něco jako 'novou rubriku' (bloggerský jazyk haha), ve které Vám budu ukazovat můj úžasně zábavný, někdy smutný, bizarní, či stresující týden. Doufám, že mě to donutí nějaké té discipléně tady na blogu a snad i častější články, protože jsem zjistila, že můj roční průměr jsou 3 články/rok a chci to změnit!

 Určitě mi dejte vědět, jestli je to dobrý (dobře ukradený) nápad, nebo ne!
Díík <3

  Tento týden byl náročný, protože jsme se s Milým (na moji iniciativu) rozhodli přejít Vysoké Tatry ze západu na východ. Na nějakém trekovacím webu jsme našli trasu a už to bylo!

PONDĚLÍ 

Dnes nás čekala jednodušší trasa z Podbánského na Štrbské pleso. Nebylo to nikterak těžké, ačkoliv když jsme narazili na zelenou pláň začali jsme pochybovat o tatranské magistrále, jakožto hlavním chodníku, který nás provede celou délkou Tater. Pěšinu jsme zvládli projít i bez mačety a na Štrbském na nás za odměnu čekal nádherný západ Slunce.


magistrála at its best

Štrbské pleso

ÚTERÝ

Ostrva. Obávaný kopec tyčící se nad Popradským plesem s bezpočtem serpentin vedoucích nahoru. Při výstupu nás spálilo Slunce a po něm nás doprovázel déšť až na Sliezsky dom, tedy dnešní cílovou stanici. 


Popradské pleso

STŘEDA

Říká se, že třetí den je krizový a nejspíš na tom něco bude. Dnešní trasu totiž plánoval můj milý a není proto divu, že jsme nastoupali asi 1 500 metrů, prošli Tatry na skrz a nakonec skončili durch mokří na úplně jiné chatě, než jsme původně plánovali. 
Naše trasa vedla ze Sliezského domu na Téryho chatu přes Polský hrebeň, Prielom a Priečne sedlo, které nás nakonec zradilo a kvůli dešti jsme si ho slézt netroufli, otočili se na podpatku a štrádovali si to na Zbojničku, kde nás ubytovali v teple a u krbu jsme si mohli vysušit věci, které byly naprosto promočené, protože po cestě dolů nás chytl obrovský slejvák a bílá tma. Juch, to je prostě štěstí!

sedlo Prielom
Zamrznutý kotol

výhled na Zbojnickou chatu z Prielomu

ČTVRTEK

Dnes jsme poslušně šli po magistrále spolu se spoooustou turistů a mně se zastesklo po průsmycích bez lidí, chůzi v potůčku a klouzání po obrovských šutrech, ale to všechno se změnilo na trase ze Skalnatého plesa na Brnčalku, která byla naším posledním noclehem. Znova nás hory odměnily nádhernými skalnatými výhledy a výhledy na Belianske Tatry, které nás měly čekat zítra. Po cestě jsme potkali dva sympatické němce-seniory, kteří tuto trasu chodí každoročně už snad celý život a ještě víc nás navnadili na poslední průsmyk a cikcak cestu dolů.


průsmyk Velké Svišťovky

výhled na Chatu pri Zelenom plese


PÁTEK

Jsme ostudy! Protože jsme měli v plánu strávit víkend v zámeckém resortu Gino Park Palace a museli jsme stihnout vlak do Považské Bystrice, nemohli jsme si dovolit meškat a proto jsme místo do Ždiaru šli z Brnčalky do Bielej Vody, odkud nás autobus odvezl přímo do Popradu. Ale pro nás to až tak zlé rozhodnutí nebylo. Znamenalo to totiž moct si uvařit pirohy u mého dědečka a taky se umýt ve vlastní sprše a to se vyplatí!



S láskou, T.


Žádné komentáře:

Okomentovat